Konec vábničky na Ebru aneb jak dokáže rybářský tlak zkazit velkou přehradu

Loňské jaro mě vedlo k zamyšlení, co se bude dále dít v otázce lovu sumců na mnou tak oblíbené lokalitě, přehradě Embalse de Meguinenza ve Španělsku. Minulé jaro bylo skoro nemožné ulovit sumíka pomocí vábničky, pokud nebudu počítat juniory okolo metru, kteří teprve získávají své zkušenosti s háčky lovců. Já to ještě přikládal poněkud nevlídnému počasí, které provázelo vlastně celý loňský duben. Za celou dobu, co tento rybářský ráj navštěvuji, jsem takovou nepohodu nezažil, na čemž se shodli i místní „domorodci“. Proč se ale vlastně touto myšlenkou zabývám. Každý sumcař mi dá jistě za pravdu, že přímý kontakt a souboj s vydrážděnou rybou je daleko atraktivnější, než lov jakýmkoliv jiným způsobem (bójky, splavávaná či položená). Podnikli jsme ještě další výpravu v měsíci květnu,
ale to jsme se bohužel zase trefili do tření, i když už minimálně 10 dní měly být milostné hrátky místních velikánů ukončeny. Vábnička opět nefungovala! Proč?

Všeobecně je rozšířen názor, že tlučení vábničkou připomíná sumci pukání konkurenta, což působí na jeho nervovou soustavu jako rudá muleta na býka. V průběhu let se rybářský tlak na zdejší lokalitu zákonitě stupňoval a logicky se zvýšil i počet rybářů používajících vábničku. A jsme u jádra problému. Pokud bude několik desítek toreadorů mávat rudou látkou býkovi před očima několikrát denně, jeho bojechtivost zákonitě opadne. Pokud jsou takto mnohokrát denně „testovány“ obranné mechanismy sumce (přirozený pud chránit své teritorium před nájezdy konkurence), je samozřejmé, že ryba ve své ostražitosti zákonitě poleví. Důsledkem ohromného boomu lovu s vábničkou je tedy to, že nervová soustava místních velikánů je natolik otupena nadměrným tlučením, že na tento podnět reagují s podstatně menší agresivitou, než tomu bylo v minulých letech. Sumec se tedy zvedne, aby zkontroloval své teritorium, aby nakonec zjistil, že se zase nic neděje! Když už tak učiní podesáté, podvacáté za den…inu, asi bych nakonec také zůstal v klidu ležet. A jaká je cesta ven z tohohle začarovaného kruhu? Samozřejmě, že návrat ke starým osvědčeným rybolovným metodám, které jsou ale bohužel na některých místech této lokality v rozporu s rybářským řádem.

Nakonec se nám povedlo přece jen několik pěkných ryb ulovit, bohužel jinou metodou. Zkoušel jsem obejít i bójkový systém, podobným povoleným způsobem, který zde zkoušel s úspěchem David Havlíček, ale pro jarní měsíce nebyl tak efektivní jako klasické pevné bójky. Přicházelo daleko méně záběrů a vlivem studené vody bylo třeba stražit blíže ke dnu. Většina našich rybářů zde přesto praktikuje zakázaný způsob a kolikrát se ještě diví, že je tu bójkování zakázáno. Brzy narazí! Tento stav patrně vedl místní policii a ochránce přírody k tvrdším kontrolám a udělování patřičných pokut. Sám znám několik rybářů, kteří dostali pokutu i 300 EUR na osobu za porušení rybářských pravidel! Letos to dokonce dospělo do takových dimenzí, kdy policisté buď kontrolují přímo z lodě, nebo objíždějí břehy na terénních motocyklech a doslova terorizují všechny rybáře. Připlují (přijedou) a vlezou Vám pomalu až do kalhot. Kontrolují prakticky vše, co v člunu či na břehu najdou. Jsou schopni i přeměřit nástražní kapry ve vezírku. Doporučuji tedy všem podrobné prostudování rybářského řádu místní lokality jako prevenci před zbytečnými problémy a následně i velkému prodražení dovolené.

Abych se vrátil k původnímu tématu. V září i říjnu loňského roku se nám přece jen povedlo na vábničku pár jedinců okolo 180 cm chytit, ale bylo to spíše výjimečně. Většinou přicházely záběry od sumců do 150 cm délky. Našel jsem jinou metodu, která je povolená, a byla velmi úspěšná. V průběhu 9denního zájezdu se nám v 5 lidech podařilo ulovit 8 ryb nad 180, 6 nad 190 a 2 přes 200 cm. Je fakt, že hodně záleží na výběru místa lovu a dobré znalosti přehrady. Tento jednoduchý a známý způsob popíšu v některém z příštích čísel.

Tento rok v dubnu jsem opět zavítal na místní přehradu. Již po prvním dnu vábení jsem rezignoval (ztráta času) a věnoval se spíše novému způsobu, který se opět osvědčil a nadělil nám i dvě krásné ryby 213 a 210 cm v průběhu jediného dne. Ze dvou lodí se ten den ulovilo jen 6 ryb, ale záběrů bylo 14! Navíc ani letos nebylo počasí nic moc. Ryby braly hodně opatrně, takže bylo těžké dobře zaseknout a někteří lovci si vybrali „nováčkovskou daň“. Pokud zde někdo letos zkoušel vábit, jistě mi dá za pravdu, že ryby se dobře zvedají, ale bohužel o nabízená sousta nejeví zájem. Byly chvíle, kdy jsem měl na echolotu 10 i více ryb, které dojely až k nástraze, nebo ji několik sekund kopírovaly. Někdy se dokonce otřely o šnůru prutu, ale atak nástrahy nepřišel žádný a pokud přece jen nějaké ryby zabraly, většinou byly menších rozměrů (kolem 1 m).

Na horní přehradě je ještě několik míst méně provábených, kde je touto metodou ještě možné rybařit, ale jak dlouho to vydrží?! Určitě si každý říká, jak je možné tak obrovskou přehradu (110 km délky) zkazit. Před pár lety takto skončila spodní přehrada Riba Roja a ani s tou horní to nedopadne jinak. Sumců je zde takové množství,


Převzato